Ach ten alkohol…

Třebaže může čtenář po přečtení nadpisu očekávat výpis stížností po mém posledním alkoholovém opojení, ve skutečnosti tomuto – ehm… trendu? – neholduji. Toto je spíše jakási psaná demonstrace.

My Češi My v ČR (jinak by to pomalu vyznělo, že Moraváci a Slezani ne) jsme z pohledu zbytku světa, a koneckonců i z našeho vlastního pohledu, poměrně ochlastové. Poměrně velcí! Dříve jsem pitivo s obsahem chemických škodlivin a oblbovači mozku naprosto odmítal. „Alkohol? Ne, nepiju.“ Následovaly podivné pohledy a často dotazy, proč že to nepiju, jestli řídím, nebo co jako? Prostě nepiju, konec tečka.

Pak jsem přišel na chuť cideru a sem tam si dám i něco silnějšího, pokud mi to chutná. Nesmí to být hořké, takže pivo u mě nečekejte. Když se jednou za rok náhodou objevím na parketu se spoustou světel a pohybujícími se dalšími bytostmi, tak se rád „dostanu do nálady“, pak jsou mé pohyby o něco přirozenější. Třeba i pár trošku tvrdších tekutin a člověk se najednou cítí tak, že by dokázal vzlétnout. Víc nepiji, není třeba. Nikdy jsem se neožral a nevidím důvod, proč by tak měl někdo činit.


Jak si představíte bezdomovce nebo socku? Já takové lidi často vídám naživo a málokdy jim chybí alkohol v ruce. Pokud ho právě nesvírají v seschlých roztřesených rukách, tak zrovna žebrají o peníze, které dle jejich slov zaručeně použijí na nákup důležitých potravin a léků. Oni však tyto sesbírané drobásky vymění za dalších pár mililitrů zázračné medicíny, účinnější než celá lékarna dohromady. Takovou představu o této skupině lidí zajisté nemám jen já, na tom se nás dost shodne. Ale alkohol nevidíme jen u nejnižší spodiny. Jakto?

Pokud si představíme úplně opačnou část pomyslného žebříčku sociálního zařazení populace, tak zde máme osoby vysoce postavené a s dostatkem financí. U nich jistě nenaleznete ten samý alkohol, co u předešlé skupiny. Vyšší vrstva v ruce svírá značkovou whiskey, brandy nebo starší víno (v lahvích, ne krabicové). Rád bych se podělil o můj názor na to, jak se liší pití (čistá konzumace) a chlastání.

Pití alkoholu spadá mezi návykové aktivity. Nepijí pouze ti, co mají slabou vůli, pije většina národa. Ono je ale důležité odlišovat pití a pití (slovesa, teď nemyslím podstatná jména). Pije se na žal, pije se na zapomnění apod. Lidé pijí, když mají jen touhu ochutnat, když se chtějí ztřískat, když chtějí machrovat, když se nudí a nemají nic jiného po ruce a taky když se chtějí jen dostat do nálady.

Nejnižší sociální vrstva obyvatelstva pije, aby zabila čas a strasti. Vždyť s alkoholem jim svět připadá růžovější, proč by si nelokli? Tato vrstva je alespoň jednoznačná. U nich je většinou jasné, proč to dělají. U zbytku se ale důvody míchají a jsou obsaženy všechny výše zmíněné. Mladiství často pijí, aby zamachrovali před vrstevníky. Pak vznikají, pro mě nepochopitelné, konverzace:

„ty vééé, včera jsem přišel zlitej jak sviň, kamarádi mě museli dotáhnout domů, měl jsem v sobě snad 4 promile, předtím jsem se v klubu málem porval s nějakým naducaným debilem a doma jsem zeblil koberec“

Věřte tomu, nebo ne, ale něco podobného jsem již zaslechl a v tónu autora bylo jasně znát, že očekává od posluchačů minimálně uznalé pokývnutí značící, že je to fakt borec. Já říct cokoliv z podobných vět, tak se hanbou propadnu až k trpaslíkům (ok, tak ještě hlouběji). Přesto žijeme ve světě, kde tato slova (a teď se podržte…. jako vážně….spíše si sedněte, jestli nesedíte…..stojí to za to) kde jsem to přestal? Jo, že žijeme ve světě, kde tyto trapné věty vyvolají debatu začínající „no to nic neni, já minulej tejden…“ a začne pře o tom, kdo vyzvracel více litrů a v lepším případě jen komu se nohy motaly víc.

Pokud toto je machrování, pak to jen ukazuje nevyspělost dotyčného. Pokud je mu tak 15-18 let, dá se to pochopit. Pokud více, nezlobte se na mě, ale budu na vás pohlížet jako na malé děcko, co se ve světě ještě nestihlo zorientovat a které snad jednou dostane rozum. Jen aby už nebylo pozdě…

Pít pro zapomenutí je nejkomičtější v případě, že chcete zapomenout na vaše dluhy. Oxymorón jako vyšitý! „Mám dluhy, takže mi barmane, prosím, dejte tu whiskey za 80 Kč“.  A u té samozřejmě nezůstane, ještě následuje pár panáků. Člověk, který své finanční problémy s trochou snahy může vyřešit, často dluhy ještě více prohloubí. Chápu, že člověk v depresích je ke stavu opití více nakloněn, ale to je jen zkouška jeho vůle. Není-li dost silný, podlehne.

Mám ve svém okolí osoby, které se jdou opít na diskotéku či do hospody. Může s tím souviset již zmíněná potřeba machrování, ale taky nemusí. Další věc, kterou snad nepochopím a ani nechci, to je spojeno s nářky poránu. Nejlepší jsou kecy typu „už nebudu pít“ a taky „příště už mě nikam netahejte, je mi zle“. Těmto blbostem se může člověk jen zasmát. Copak vy jste se dali na abstinenci? Z ničeho nic? Takovým lidem to obyčejně vydrží do doby, než se na obzoru objeví nová párty. No a když se ozvu a řeknu „tys už přeci pít nechtěl, pamatuješ jak ti bylo blbě?“, tak se mi člověk vysměje, že teď už se tolik opíjet nebude a že ho ostatní lákají. Tak jako sorry, ale ty kecy předtím byly vážně trapný!

Takže za mě: připít se do nálady  – ano. Ožírat se; být agresivní; blinkat; nadávat; myslet si, že jsem borec s x promilemi v krvi; nebýt schopen rovné chůze a ráno si stěžovat na opici – absolutně NE!

Pamatujte: lidé, kteří chlastají a pak toho litují mají slabou vůli. Pokud nejste jako oni, tak vězte, že jste morálně o dost silnější! Lidé, kteří chlastají a pak ničeho nelitují jsou ztracený případ!

Reklamy
Označeno tagem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: