Work and Travel – megačlánek o zážitku léta 2018

Tři a půl měsíce práce. Dva týdny cestování. Amerika nám toho dost dala, poučili jsme se o životě tam, potkali spoustu různých lidí, viděli nespočet míst. Z některých oblastí jsme byli nadšeni, jinde se báli o život. Tohle bylo naše Work and Travel v létě 2018.

Pokud jste ještě nečetli, toto jsou předchozí příspěvky:

Work and Travel – před odletem

Poznatky z Work and Travel – po týdnu

Poznatky z Work and Travel – průběžné

Work and Travel – Teslou X do Vegas

 

To jsou články, které jste si v průběhu léta mohli přečíst. Ten závěrečný právě čtete. Mrkněte minimálně na fotky v galerii či video na konci článku. Pro přehlednost uvádím nadpisy “kapitol”. Kdo ze čtenářů má zájem si to taky prožít, vidět na vlastní oči to, co zná z filmů a seriálů a vydělat si daleko víc než tady u nás, info najde na konci. Jen řeknu, že my litujeme, že jsme nevyjeli dřív. Člověk se nemá čeho bát, je to po všech stránkách skvělé rozhodnutí.

Už jsem psal v prvním článku, že je toho spousta co vyřizovat, ale zvládnout se to samozřejmě nechá. Ideální je si roztřídit co je třeba, aby se z toho člověk nezbláznil. Agentura vás v tom ale určitě nenechá. Je to i jejich cílem, abyste úspěšně odcestovali. No a teď už k samotné cestě.

Letíme do USA

Na letišti Václava Havla jsme se poslední květnový den tak dlouho loučili s rodinou, že nás 2x vyvolávali v hlášení. K bráně jsme to stihli, ale nebyl to asi nejlepší start cesty. Ještě zamávat rodině na vzdálenou vyhlídku a bylo před námi dobrodružné léto. Naviděnou na konci září.

Let klasickým letadlem do Kodaně proběhl v pohodě. Za hodinu a pár minut jsme už pozorovali útesy dánského pobřeží. Naši pozornost také bohužel upoutala loď zanechávající za sebou ošklivou stopu v moři. Na kodaňském letišti už jsme se rozhodli, že znovu být vyvoláváni nechceme, tak jsme i s našimi kamarády seděli a čekali přímo před bránou. Let měl nějaké zpoždění, mohli jsme si velký Boeing 787 Dreamliner zatím prohlížet pouze z haly přes sklo.

 

Před nástupem se nás vyptali na účel cesty a kdy se hodláme vrátit. Poprvé jsem se přepravoval letadlem o devíti řadách sedadel se dvěma uličkami. Slušný prostor uvnitř. Zábavu za letu slibovaly displeje před každým z nás. Byl před námi asi 14hodinový let. Z neznámého důvodu jsme dostali místa uprostřed, třebaže mám za to, že jsem rezervoval místa u okýnka. Cesta probíhala pomalu. Chvílemi jsem spal, hrál hru na obrazovce, koukal na aktuální polohu na mapě a pustili jsme si i nějaký ten film.

Nespadli jsme, už jsme tu

Když jsme pod sebou viděli pevninu, byl to zvláštní pocit. Tohle je Amerika. Konečně ji vidím naživo. Rozdíl byl poměrně patrný oproti pevnině v Evropě. Tady převládaly spíše žluté a hnědé barvy, zelená na dohled nebyla. Pevnina se začala přibližovat, jak se postupně blížil konec našeho dlouhého letu. Pod námi bylo Los Angeles a letadlo se přibližovalo k přistávací ploše. Chvíli jsme tedy vylétli až za pobřeží USA, pak otočka a dosednutí na americkou půdu.

 

Venku bylo teplo, v dáli v horách už jsem marně hledal nápis Hollywood. Ale co mě praštilo do očí byla podoba jedné stavby letiště, která je i ve hře GTA San Andreas. Tak už to začínalo. Co jsem znal doposud z her a filmů jsem nyní začal vidět všude kolem sebe. Autobus nás vezl dlouho po prostoru letiště, než nás dovezl k hale. Tam jsme vystoupili a dostali se do zatraceně dlouhé fronty na imigrační kontrolu. Takovýho hada, co tam pro nás byl připraven na frontu, to jsem ještě neviděl. Chvíli jsme stáli jen asi metr od lidí, co byli už skoro u finální přepážky, ale pak jsme pokračovali dál a tam se to zase zkroutilo. Nevím přesně, ale odhadem jsme mohli stát frontu dlouhou i víc jak půl kilometru. Na samotné kontrole vše proběhlo hladce. No a pak už ven do města, ven do L.A.

Jedno z prvních aut, které jsem zahlédl byla Tesla. Jak příhodné. Klasické policejní auto také upoutalo mou pozornost. My se hned vydali jedno auto půjčit. Odlet do Salt Lake City byl na plánu až následující den, my se chystali do národního parku Joshua Tree. Autopůjčovna měla v nabídce mraky aut. Jedno jsem si vybrali a vyjeli do ulic. Bylo nás 5 a každý měl velké zavazadlo. Ale americká auta jsou na to stavěná. Vše se prostě vejde a uvnitř ještě vždycky zbyde místo na jídlo a pití 😀 Popojeli jsme do blízkého Taco Bell, něco spolknout. První jídlo ve Státech. Uvnitř to vypadalo tak obyčejně, jak v herní sérii Grand Theft Auto. Opravdu jen pult a sezení. Ne jako vyzdobený Mekáč. První útrata dolarů, vše hned přepočítat, kolik že to tak dělá v korunách. Češi no… Taco Bell mě nenadchlo, celé jsme to ani nesnědli. V Česku už byla půlnoc, my měli být ospalí, ale místo spánku jsme se vydali na cestu.

Průjezd Los Angeles byl takový nepřehledný. Prostě dálnice a spousta domů, nájezdů, sjezdů… Viděli jsme ale i mrakodrapy v části Downtown. Pak trochu šok, když na mě z dálky vykoukla zpoza haly SpaceX vystavená raketa Falcon 9. Ani to nebylo v plánu, že ji zahlédnu. Byla skutečně monstrózní. Karta SIM se mi konečně aktivovala, a já tak mohl odeslat zprávy do Česka. Neomezeně, vše v ceně tarifu za v přepočtu 500 Kč měsíčně. Stavili jsme se nabrat zásoby do Walmartu. Velký obchod, kde seženete vše (takřka). Pak už jen pár desítek kilometrů nudné dálnice obklopené horami a za tmy jsme se konečně dostali k hotelu. Rád bych podotkl, že v ČR bylo 8 ráno, takže jsme byli vzhůru odhadem 27 hodin, proto jsme zmožení ulehli a spali.

 

Po dobré snídani (nádobí papírové, příbory plastové, použité vše vyhodit, tady se moc na přírodu nehledí) byla před námi cesta do parku. Není to jako nějaké ohraničené území o pár km čtverečních, ale obrovská plocha. Počasí přálo, vlastně bylo slušný vedro. Palmy, široká suchá “pole”, kopce, kaktusy. Docela drsná, ale pěkná příroda. Vždy se pár kilometrů popojede, zastaví na parkovišti a jde se. Takhle tam spousta parků funguje kvůli své rozloze. Ne jako v ČR, kde zastavíte a projdete si Adršpachy. Ještě zmíním, že v nár. parcích často není signál, takže se mi mnohdy nepodařilo poslat SMS o tom, kde právě jsme.

 

Odpoledne nás čekala cesta zpět do L.A. vrátit auto a dopravit se k letišti. Díky neomezeným mobilním datům jsem nás navedl k čerpačce s přijatelnou cenou paliva. Cena byla kolem 3,5 dolaru za galon, 1 galon je 3,78 litrů. V autech je nejen spousta odkládacího místa na nápoje, ale i USB portů. Bylo pohodlné nabíjet a zároveň třídit do té doby pořízené fotografie. Po vrácení auta a přepravě na letiště nás čekal nástup do letadla společnosti Delta a my se těšili na večerní vzlet nad město a přelet do Utahu.

 

Posunuli jsme se o hodinu blíže České republice (už jen na rozdíl 8 hodin) a do Salt Lake City jsme přiletěli před půlnocí. Čekalo na nás parádní velké auto a odvezlo nás do našeho nového bydliště v horském městě Park City. Zbylo nám trochu sil na prozkoumání pěkného apartmá a po vybalení toho nejnutnějšího jsme se vydali na kutě.

Tak jdeme na to

No a od té doby jsme bydleli v Americe. Prozkoumávali jsme, co se ve městě skrývá za obchody a restaurace, zajeli si o víkendu do Salt Lake a užívali si teplého počasí v nadmořské výšce přes 2000 m. n. m. Na sjezdovkách, kde se proháněli lyžaři na zimní olympiádě 2002, bylo v červnu stále trochu sněhu, který ale z uplácané u-rampy rychle tál a zanechal po sobě promočenou trávu.

Na úvodním “školení” v práci jsme byli vystaveni všem těm náročným požadavkům, ale bylo to rozhodně zajímavé. Američani se snaží být neustále pozitivně naladěni a nás se snažili naučit to samé. Nebylo nám to moc po chuti, ale člověk to zvládne. Možná příjemná změna po ubručených Češích. Samotný hotel je vrchol luxusu, perfektně ladí s prostředím hor. Ukázkový apartmán měl tak 5 koupelen a 3 ložnice. Ztratili jsme se v něm. Bazén a prostředí spa se mi měli stát pracovním místem po celé léto a já si je oblíbil, moc příjemné.

 

Práce se po několika týdnech stala vážně pohodovou, dokonce jsem se do ní těšil. Mohli za to i kamarádští spolupracovníci. Hotel je častým sídlem celebrit a mně se poštěstilo obsluhovat jezdce rallye Kena Blocka. Na tomto místě mohu zveřejnit, co jsem měl na mysli tímto záhadným Tweetem:

V hotelu se totiž v době naší práce ubytoval samotný CEO Applu Tim Cook. Bohužel v den, kdy se přišel podívat až do spa jsem měl volno a nezahlédl jsem jej.

Cestujeme v průběhu práce

Na přelomu července a srpna nás čekala cesta do Las Vegas, kterou jsme spojili s návštěvou Antelope Canyonu a Horseshoe Bendu. O této cestě Teslou jsem napsal celý článek. V polovině srpna jsme se vydali na další výlet, tentokrát do nejstaršího národního parku Yellowstone. Třebaže jsem o Tesle už neuvažoval, nabíječky po cestě byly, takže bychom to také zvládli. Autopůjčovna nám v aplikaci ukázala, že dostaneme novou Toyotu RAV 4 nebo podobné auto. S takovým očekáváním jsme vcházeli do autopůjčovny v Salt Lake City. Po získání klíčků jsem odemkl centrálem a blikl na nás Chevrolet Suburban. Toyota by méně žrala, ale Chevrolet byl zkrátka větší a pohodlnější. V prostoru kufru a třetí řady sedaček jsme přítelkyním vytvořili postel a ony se tam prý vyspali naprosto pohodlně. Pokud ho mám porovnat, tak za Teslou zaostává hlavně reakční dobou na sešlápnutí plynu, jelo se s tím ale dobře. Chvílemi mi pomáhal tempomat, ale monotónní noční řízení po dálnici přes Utah a Idaho jsem si opět užíval. Po přijetí do kempu jsme museli počkat, až otevřou “vrátnici”, tak jsme se všichni v autě krásně vyspali.

 

Yellowstone je parádní, bylo tam hodně návštěvníků, kempy plné. Zbořili jsme úspěšně stan a povedlo se i něco ogrilovat. Trochu nás vyděsilo bručení medvědů, až později nám došlo, že ve vedlejším stanu někdo chrápe. Ale medvědi v Yellowstonu jsou a jste před nimi všelijak varováni. Prodávali tam dokonce sprej proti medvědům.

 

Viděli jsme světoznámé oranžovomodré horké jezírko Grand Prismatic Spring, tryskající gejzír Old Faithful, další modré hluboké jámy zaplněné horkou vodou, bizony a na hraně vodopádu v yellowstoneském Grand Canyonu nás uchvátil nádherný pohled. Hezčí kus přírody jsem snad neviděl, posuďte sami na fotce výše.

 

Konec práce

Američané jsou milí lidé, nemohli jsme si stěžovat na nějakou neochotu. Je zde i spousta Mexičanů, kteří třeba anglicky ani neumí, ale jsou stejně tak kamarádští. To jen odbočka k povaze lidí na americkém kontinentu. V průběhu léta si každý plánoval cestování, které nás mělo čekat po skončení pracovního poměru. To zahrnovalo rozvržení itineráře co, kdy, kde a čím. Koupě letenek, jízdenek, ubytování a následně plánování, co v daném místě chceme vidět a jak se tam dostat. Dochodili jsme všechny práce, se všemi se rozloučili a připraveni s nacpanými kufry se konečně dopravili na letiště v Salt Lake City. Po 3 a půl měsících tu na nás čekalo letadlo zpátky do Los Angeles.

 

Los Angeles

Druhé největší americké město je skutečně rozlehlé. Různá zajímavá místa jsou tady daleko od sebe, což trochu komplikuje situaci. Ubytováni jsme byli přes Airbnb na rohu Hollywood Boulevard a Vermont Avenue, takže docela pěkná lokace si řeknete. No jo, ale naše vytoužené lokace jsme měli klidně i desítky kilometrů od sebe. Třeba z ubytování jet metrem na pláž Santa Monica trvá hodinu a půl a je to cca 27 kilometrů. Pamatuji, že co mě v LA vážně štvalo byla nespolehlivá městská doprava. Neskutečné zpoždění a dost časté. Rozdíly mezi sociálními skupinami jsou tu opravdu vidět. Lidé z ghetta, očividně pod vlivem drog jsou tu normální. Jeden takový chlápek v metru nervózně přešlapoval, chodil kolem nás a žmoulal něco v kapse. Když konečně vystoupil, ukázalo se, že to byl zapalovač. Strach jsme ale rozhodně měli. Na druhé straně při prohlídce Beverly Hills, Rodeo Drive, Malibu a při výstupu k ceduli Hollywood se setkáte s domy pracháčů a celebrit. Tesla Model 3 byla tady velmi časté auto.

 

V rámci pobytu jsem navštívil i studio Warner Bros. Bylo příjemné nechat se vozit elektrickým vozítkem po obrovském areálu a pochytit od průvodkyně zajímavé informace o dané lokaci. Projížděli jsme lesíkem, kde se točila nejznámější scéna s T-Rexem pro film Jurský park, pak falešné ulice a náměstí, průvodkyně nás zavedla do kavárny z filmu La La land (neviděl jsem to) a ukázala kousíček zalesněné cesty, která byla použita pro exteriér newyorského Central Parku pro scénu z Přátel, kdy Phoebe a Rachel utíkají. Domů ze seriálu Přátelé a Pretty Little Liars (neznám) zde bylo více. Pak nastal čas na studiové sety. Ukázaly nám zvenčí slavnou halu (stage) 24, ve které se točily téměř všechny scény seriálu Přátelé. Také jsme projeli kolem haly, kde se tou dobou točily poslední epizody seriálu Teorie velkého třesku (dle zaparkovaných aut herců se jim daří). Prošli jsme halu s vystavenými Batmobily a dále halu plnou filmových rekvizit (křesla z Matrixu, žirafí nohy z Pařby apod.). Viděl jsem vystavené kostýmy různých postav z filmů Harry Potter (jak jsem poznal pravost? byly ošuntělé a plné děr od propíchaných špendlíků při úpravách). Pro mnoho lidí hlavní atrakce – kavárna Central Perk, je situována mimo halu původního natáčení a hned vedle je obchod se suvenýry, přesto to bylo pěkné si to projít a posadit se na pohovku.

 

První večer po příletu do města jsme se šli projít a ihned viděli natáčení v ulicích. Zeptal jsem se o co jde a natáčeli tam seriál For the People (u nás asi úplně neznámý). LA je opravdu hodně filmové a seriálové místo. Snad se jednou podívám i do Universal Studios.

 

Západy slunce byly skvělé jak na observatoři Griffith, tak na Santa Monice. Koupání v oceánu jsem po několikátém spláchnutí vlnou a loknutí si slané vody vzdal. Doporučuji zůstat na pláži nebo si projít pěkné molo. Vše jak vystřižené z her GTA. Chodník slávy je plný hvězd a pokud chcete vidět nějakou konkrétní, předem si vygooglete její polohu. V plánu bylo ještě pár filmových lokací (Yes Man, Pretty Woman) a my se spokojeni, že jsme vše stihli, mohli autobusem Flixbus za pouhých 10 dolarů přepravit do San Francisca.

 

San Francisco

Ani nevím, kolik lidí nás před SF varovalo, abychom si dali pozor na lidi tam. Nějaká ta střelba je docela běznou záležitostí. Dorazili jsme autobusem pozdě večer, a třebaže hotel byl poblíž, hned jsem radši zavolal Uber, aby nás odvezl. I řidič nás varoval, abychom se moc necourali venku. Druhý den brzo ráno (naštěstí už docela za světla) jsem se vydal na asi kilometr vzdálené parkoviště, kde po zadání kódu na trezůrku na skle se mi otevřel přístup ke klíčku. Auto jsem majitelce odfotil, nahrál fotky a mohl vyrazit pro přítelkyni. Celý den nás čekal komfort v autě, protože městská doprava v SF je neuvěřitelně drahá, nelákalo nás cestovat s těmi, před kterými nás všichni varovali a hlavně bychom to městskou všechno za den nestihli. Ale autem jsme to stihli. Nepřekročili jsme maximální povolený nájezd mil, nádrž jsme celou nevyčerpali a auto jsme vrátili snad o půl hodiny dřív. Pak celí unavení a natěšení na postel jsme byli nuceni naposled absolvovat asi kilometr pozdní večerní cesty na hotel, rychle se zamknout, zatáhnout žaluzie před tím nehezkým pohledem do ulice a vyspat se před dalším odletem. Co jsme tedy vše za ten den stihli?

 

Dojeli jsme na 2 vyhlídky, abychom si město nejprve prohlédli hezky z výšky. Bylo krásně a my začali litovat, že na sobě máme vrstvy oblečení a nevzali jsme si nic na převlečení. Brzy jsme poznali prudké uličky města. A to je fakt něco. Nemít automat, tak alespoň asistenta rozjezdu do kopce, protože uličky člověk sotva vyjde pěšky. Auto bez jakýchkoliv problémů vyjelo vše. Na programu byla řadu domečků Painted Ladies, japonská zahrada ve velkém městském parku a rozhodně doporučujeme nádherný Dolores Park. Lehli jsme si na bundy a koukali na vzdálené mrakodrapy. Navigoval jsem se celou dobu úspěšně přes Google Mapy. Tak jsme se projeli i kolem domu z filmu Táta v sukni. Přítelkyni jsem vyhodil před hotelem v centru, aby došla pro věci na převlečení a než jsem ulici objel a dostal se znovu před hotel, už na mě čekala. Parkovat moc nešlo a doprava hektická. Motal jsem se třeba dost nepohodlně z jednosměrky. Pěšky jsme došli na molo 39 a auto nechali v garážích. Z mola šlo obdivovat nejen známé chrochtající lachtany plácající jeden druhého ploutvemi, ale je odtud výhled i na vězení Alcatraz a most Golden Gate. To byla naše poslední lokace a jeli jsme tam na západ slunce. Přejet si snad nejslavnější most vůbec je zážitek. Pak jsem ale dost nehezky zůstal stát v parkovišti u nejlepší vyhlídky a čekal, až se uvolní místo. To se uvolnilo, rychle jsem zaparkoval a my se dostali na vyhlídku na poslední chvíli před západem slunce, kde to neskutečně foukalo. Při zpáteční cestě jsme auto dotankovali a pak popojížděli po okolí v centru a hledali místo, kde bezplatně a legálně zaparkovat.

 

Můj tip nakonec: kdykoliv parkujete v kopci v SF, stočte kola k obrubníku. Abyste taky zbytečně nedostali pokutu.

Las Vegas

Ze sanfranciského letiště směřoval náš další let do Vegas. Ano, ještě jednou za dobu našich prázdnin v USA bylo naším cílem Vegas. Už jsme to tam znali, tak jsme si těšili na oddych. A toho jsme se vážně dočkali. Strip, neboli hlavní třída s nejznámějšími kasiny, nám byl dobře známý a moc dalšího tam nenajdete. Uber nás z vegaského letiště brzy dopoledne vzal do hotelu Mandalay Bay, pro který jsme se rozhodli kvůli komplexu bazénů s umělým vlnobitím. Ve městě je vedro, jako fakt velký vedro. Dny jsme tedy trávili na lehátku a až večer, kdy se ochladilo na nějakých 35° C jsme se procházeli po stripu. Za celou dobu cestování jsme se snažili vyhledávat řetězce čínské kuchyně Panda Express a vážně nás mrzí, že v Česku nejsou. Věřte, že přicházíte o hodně. Ve Vegas byla jedna pobočka Pandy hned vedle hotelu 🙂

 

Ohnivá show u hotelu Mirage, fontána u Bellagia, procházení kasin. Něco jsme vyhráli, něco prohráli, šlo zkrátka o ten zážitek. Investoval jsem dolar do hlavního vegaského jackpotu Megabucks, kde byla aktuální výhra přes 11 a půl milionu dolarů. Bohužel… Na služby hotelu si nemůžeme stěžovat, výhled z pokoje na bazény a letiště byl famózní. Moc se nám z té dovolené a nicnedělání nechtělo, čekal nás však vrchol našeho amerického dobrodružství.

 

New York

Letecký přesun přes skoro celé Spojené státy z Nevady do New Jersey byl náročný. Odlétali jsme v noci a už kolem sedmé ráno nás vítalo letiště Newark v Jersey. Komplikovaný přesun k ubytování nám moc radosti nepřidal, počasí bylo ošklivé, zataženo. Autobusy jezdily, ale vždy mi řidič řekl, že pro požadovanou zastávku mám počkat na další spoj, že ten tam jede. Potřetí už mi došla trpělivost a objednal jsem odvoz. Tentokrát jsem zvolil službu Lyft a řidička nás odvezla přímo před dům. Při cestě se odkryl výhled na blízký Manhattan. Konečně jsem naživo viděl mrakodrap One World Trade Center, který zde stojí jako nová hlavní budova světového obchodního centra po útocích 11. září. Byla viditelná i Socha svobody. Unaveni jsme majiteli ubytka předali aspoň kufry a s informací, že pokoj bude připraven kolem třetí odpoledne, jsme se vydali objevovat novou lokaci.

 

Snídaně v kavárně nás možná trochu povzbudila a probudila a bylo načase se podzemkou dostat do New Yorku. Pouze 1, nebo 2 zastávky a vystoupili jsme přímo na stanici Světové obchodní centrum. Nový podzemní komplex je udělaný pěkně, nachází se zde i Apple Store, tak jsem si rovnou zkusil nový iPhone. No a pak naše kroky směřovaly ven, na povrch. Konečně to přišlo. Do Ameriky jsem se těšil na návštěvu Ground Zero v New Yorku. Na místo, kde ještě na počátku jedenadvacátého století stály oba mrakodrapy WTC. Nyní je zde již zmiňovaný nový mrakodrap a na místě základů původních věží jsou velké černé památníky s tekoucí vodou. Byl to zvláštní pocit tam konečně stát, dotýkat se desek s vyrytými jmény obětí, počasí tu depresivní atmosféru umocňovalo.

Jinak byl New York plný lidí a takový, jaký jej známe z televize. Houkání sanitek, taxíky, kouřící kanály, troubení, uzavírky. Chinatown pulzovalo návštěvníky a zavánělo rybinou a vším možným. V italské čtvrti probíhala nějaká akce a jídlo ze stánků vonělo. Začali jsme té atmosféře multikulturalismu přicházet na chuť. V Mekáči měli dobrou jahodovou Fantu a nevadilo jim, že jsme Bic Mac za dolar zaplatili ve zbývajících drobných (doslova jsme je vysypali na pult). Majitel se ozval, že pokoj je připraven, my se ještě chvíli procházeli a pak nastoupili na vlak, který nás zavezl z Manhattanu zpět do Jersey. V jedné pizzerce nás zaujala krevetová pizza a my si ji koupili k seriálu. Už nás únava dostala a bylo načase se na další den vyspat. Mimochodem, nejlepší pizza co jsme kdy měli.

 

No, další den jsme to moc dobře neodhadli a vzbudili se snad kolem jedenácté. Proto nebylo času nazbyt a tento den sliboval nejvíc zážitků a relativně ucházející počasí. Opět na Manhattan a tentokrát bylo na plánu nalodit se na trajekt na Staten Island a prohlédnout si Manhattan a Sochu svobody zase z jiného úhlu. Bylo to zajímavé. Při cestě zpět jsem dostal zprávu o tom, že Českem se prohnala vichřice a zanechala za sebou spoušť. Na trajektu taky foukalo, ale podstatně méně 🙂 Přejít si Brooklynský most je zážitek, rozhodně zkuste. Nám to nějakou chvíli trvalo a máme odtud spoustu fotek. Na všechny strany bylo vidět něco, směrem k Central Parku i Empire State Building a Chrysler Building. Obří park byl náš další cíl. Opět se podzemkou dostat co nejblíže k parku, pak už přejít jen asi 2 bloky a vcházeli jsme do tohoto zalesněného areálu v centru velkoměsta.

 

Central Park je skutečně rozlehlý a měl jsem tedy připraveno jen pár bodů v čele s filmovými mostíky. Na místě, kde seděla holubí žena v Sám doma 2 skutečně bylo několik holubů. Něco jsem jim nadrobil a div jsem se v tu ženu neproměnil, když se kolem mě shlukli. Do výšky se tyčily nejdražší bytové prostory světa v nevzhledných mrakodrapech. O dost níže byla střecha slavného hotelu Plaza. Uvnitř jsme se kochali recepcí z filmu a chodby, kde stál Trump s Kevinem. Hned naproti hotelu je nejznámější Apple obchod se vstupem skrze skleněnou kostku. Z důvodu rekonstrukce se však aktuálně používaly blízký prostory. Domů jsem nakoupil jeden iPhone, nákupní proces byl pohodový, dosti neformální. Jinak obrovské fronty na nejnovější telefony. Dle mapy se nám povedlo navštívit i Rockefellerovo centrum, respektive jeho spodní čast, kde na Vánoce bývá velký strom a kluziště. Začalo se stmívat, a tudíž naše další kroky nemohly směřovat jinam než na nejsvětlejší náměstí co si umíte představit – Times Square.

 

To bylo reklamních ploch. Ani jsme je nestihli prohlédnout všechny. Toho světla co tu bylo. Seděli jsme na známých červených schodech a jen se kochali. Také jsem vždy snil o navštívení tohoto místa a najednou bylo kolem mě. Další lokace, která byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Po nákupu suvenýrů bylo v plánu dojít k Empire State Building a odtud se dopravit zpět na ubytování. To byl náš druhý a nejplodnější newyorský den. Poslední den pršelo. Strávili jsme delší čas v pizzerii a zopakovali objednávku výtečné krevetové pizzy. Zbytek času jsme trávili v podzemní části nádraží Světového obchodního centra, já ještě odběhl pár bloků pro moc dobré a levné sušenky, ale na další cestování už nebyla nálada. Pár bodů tedy stále zbývá navštívit do budoucna. Před námi už byla pouze dlouhá cesta metrem až k finálnímu transportu na letiště Johnna F. Kennedyho a my nasedli na předposlední letadlo naší cesty. Krátce před půlnocí jsme opouštěli Ameriku a mířili zase k nám, do Evropy. Zde už nás čekal jen krátký přestup v Lisabonu a večer nás vítali naši rodiče v Praze.

 

Zhodnocení

Uteklo to, bylo to skvělé a bylo toho neskutečně moc. Kdybych měl popsat všechny ty, byť drobné, detaily, byl by tento článek vydán knižně na pokračování. Fotky a videa mi pomohou si vybavit detaily, kterými ale nechci nikoho zahlcovat. To hlavní je zde sepsáno. Lidé byli v pohodě, poznali jsme i několik fajn kamarádů tady od nás. Příroda úžasná. Kontinent je opravdu obrovský a je toho dost co objevovat. My projeli pouze tyto státy: Arizona, Idaho, Kalifornie, Nevada, New York, New Jersey, Utah a Wyoming a většinou jen tak zběžně, takže pro důkladnější prohlídku bychom tam museli trávit daleko delší dobu.

 

Primární práce byla fajn, další naše práce také. Vydělali jsme si dost na pokrytí počátečních nákladů, cestování a ještě hodně zbylo. Pokud byste měli zájem o převedení peněz z USA se slevou, napište a pošlu vám můj odkaz na službu TransferWise. Podobně jako v Anglii, i zde jsou lidé vesměs vstřícní a dokáží vám ochotně pomoci. Když byl problém v metru v NYC, že přítelkyni nechtěl pustit terminál na nástupiště, prostě jí po stížnosti otevřeli a jelo se. Působilo to na nás dojmem, že se tady moc věcí nehrotí, na stranu druhou jsou tu lidé zase příliš oddaní státu a o zbytek světa se tolik nezajímají. Ale ano, Prahu znali, chválili si ji.

Taky chcete?

Nebudu to prodlužovat, pokud váháte a je Amerika vaším snem, není co řešit. Jste-li student, využijte svá studentská léta a jeďte v létě tam. Další možnost v podstatě nebude, pak už jen jako placený výlet. Spojit to s prací ale znamená, že neutratíte tolik, protože si na to dost slušně vyděláte. I tak se domů vrátíte nejspíše s částkou, kterou tady budete vydělávat podstatně déle.

Agentur je tady v Česku hodně. Za nás doporučuji CCUSA. Na území Států mají pobočku v Kalifornii a nevím o nikom, kdo by s ní měl problém. Vždy nám poradili a jejich poplatky patří k nejnižším. Pro nadcházející léto je ideální jednat již na podzim předcházejícího roku, ale nechá se to stíhat i v prvních měsících daného roku. Asi bych jako hlavní věc viděl ve stihnutí návštěvy americké ambasády v Praze pro udělení J1 víza.

Pro případné dotazy se obraťte buď na mě nebo googlete. Stránky agentury CCUSA jsou zkrátka www.ccusa.cz a pro jiné agentury je najdete taky.

———–

Toť úplně vše, za pár dní snad dodám i shrnující video se zaznamenanými zážitky, tak se může pokochat i dynamickými obrázky. Něco jsem přidal i na Twitter a Instagram. Díky za přečtení, veselé Vánoce a šťastný nový rok 2019!

Reklamy
Označeno tagem , , , ,

2 thoughts on “Work and Travel – megačlánek o zážitku léta 2018

  1. […] systémy iOS 12 a macOS Mojave. Od června do září jsme byli v Americe pracovat a cestovat, MEGAČLÁNEK o této zkušenosti vyšel den po Štědrém dnu. Zároveň v červnu začalo MS ve fotbale, které […]

  2. […] Tak nám ten rok rychle utekl a jsme tu zase. Opět v Utahu, stejné místo, (téměř) stejní lidé, opět poznáváme, že USA je prostě jiná země. A víte co? Jiná ve smyslu lepší. I když pracujeme, denně nesčetněkrát narazíme na usměvavé a sympatické osoby, které nezávazně začnou obvyklou otázkou „How you doin?“ a doprovodí to úsměvem. Koho by můj pohled zajímal blíže, cítím to stejně, jako loni: Megačlánek Work and Travel 2018. […]

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

Reklamy
%d bloggers like this: