Ehh. Ani se mi nechce do psaní…
Finální slohovka školního života
Máme tu duben, tedy měsíc, ke kterému to spěje. Poměrně rychle jsme se k němu došourali. A to ještě pamatuji, jak byl poslední dubnový pátek v nedohlednu. Jako by to bylo před týdnem, co jsem v hlavě přemítal „ještě mám 2 měsíce, tak to je pohoda“, no a ono je to už příští týden. Počet znaků a stránek roste, ale soustředit se musím hlavně na splnění tématu. Nedat nikomu záminku o práci pochybovat. Bude to těžké. Musím se poprat ještě s pár tématy.
Amerika 2019 taky přišla nějak brzo
Letos se nám povedlo vyřídit nutnou byrokracii s lehkostí a víza už máme udělena od půlky března. Přesně po roce se opět vydáme za oceán. Vážně to uteklo. Tentokrát víme, do čeho se to pouštíme a jak se tam žije, takže můžeme svou pozornost nasměrovat na práci co možná nejvíce. Když člověk chce, přiveze si hodně pěknou nadílku. Ale opětovná návštěva Vegas, New Yorku a nově i Karibiku nesmí chybět.
Pryč s tou elektronikou…
Už mě to dostihlo. Jsem již docela zhnusen tím, jak si nás telefony, tablety a notebooky chytají a drží před svými obrazovkami. Spousta z nás degeneruje tím, že roluje nedůležité informace na sociálních sítích. Notebook si mou pozornost získává nutností psát výše zmíněnou práci. Až odevzdám a odtrhnu následnou pozornost i od materiálů na státnice, přesunu se k pár knihám, co mám v plánu tento rok dočíst. Třeba nějakou sbalím i do kufru, až se vypravíme na ty 4 měsíce pryč.
To je kvalita, co? Chtěl jsem zkrátka aspoň jeden obrázek do článku, a tak maluji, co vidím před sebou (třebaže tohle píši na iPadu)
A nakonec…
Tesla Model Y se mi zalíbila mnohem víc, než když ji prvně uvedli. Do 10-15 let chci přesídlit na elektro a tohle auto by se mohlo stát hodně zajímavou volbou. Jde prostě o větší Model 3 s lépe řešeným kufrem. To nemá chybu!
