Work and Travel 2019

Máme za sebou již druhý letní pracovní pobyt ve Spojených státech. Co nás donutilo vrátit se, co bylo jinak oproti loňsku a komu jsme letos Ameriku ukázali? Pojďte si přečíst to a ještě mnohem více.
——————–
(TIP: Kdo nechce číst dlouhý článek, na konci zhlédněte alespoň 3 minutové video shrnující zážitky z cestování).
O loňském Work and Travel se můžete dočíst v tomto článku: megačlánek o zážitku léta 2018.
——————–
OBSAH ČLÁNKU
Přílet do Ameriky
Naše práce
Cestování v průběhu práce
Cestování po práci
Miami
Bahamy
Las Vegas. A je nás 7
Grand Canyon
Las Vegas, den poslední
Cesta do Los Angeles
Los Angeles
Noční parking
San Francisco
New York
Jen tak krátce… pár zajímavostí
Video

PŘÍLET DO AMERIKY

Letošek byl jiný hned v několika aspektech, nicméně pracovali jsme na stejném místě (třebaže práce se trochu lišily). Bydlení nakonec taky klaplo stejné a byli jsme za to rádi. Zpočátku nás pozlobil již samotný přílet do Států. Na letadlo přes oceán jsme v dánské Kodani čekali déle, než bylo vhodné, tudíž jsme se zpožděním dorazili do Los Angeles. Po nekonečné imigrační kontrole (tento rok 90 minut!) jsme neměli šanci stihnout navazující let do Salt Lake City. Jednalo se o chybu aerolinky Norwegian z Dánska, aerolinka American Airlines za nestihnutí navazujícího letu vůbec nemohla. Přesto nás velmi potěšila, protože chápala naše strasti a dala nám voucher na noc v pěkném hotelu Hilton a nové letenky na další den ráno. Udělali jsme si tedy neplánovanou noc v LA. Nastal čas na první výtečný hamburger k večeři.

Druhý den ráno jsme s dostatečným předstihem nastoupili na letadlo a konečně odletěli do Utahu. Do Park City nás odvezl sjednaný odvoz a my opět dorazili do našeho amerického domova. Přivítalo nás zachmuřené město, kde poprchávalo a byla zima. Přesto to bylo opravdu příjemné, když jsme se tu znovu ocitli. Tento rok bylo obecně počasí daleko horší. Slunečných dnů ubylo, naopak jsme byli svědky hned několika přeháněk a dokonce bouřek. Občas mi ráno ani bunda nestačila do té zimy, ovšem odpolední přesun do druhé práce pak probíhal za slušného vedra. Počasí na den oslav 4. července vyšlo. Já jsem měl večer opět volno a mohl se jít podívat na ohňostroj. To vždy stojí za to.

NAŠE PRÁCE

V hlavní práci jsem tentokrát roznášel jídla na pokoje hostů. Bylo to odlišné od pohodového spa z předešlého roku. Občas bylo potřeba si máknout, aby se nahromaděné objednávky stihly rozvézt v limitu. Přesto mě práce bavila, za což mohl i super tým spolupracovníků. Hosté byli v naprosté většině případů milí, občas projevili vděčnost i nějakou tou bankovkou. Chodil jsem na ranní směny od 7 hodin, přičemž jsme se museli dopravit do hor prvním dostupným autobusem hotelu. Na brzké vstávání jsem si zvykl. Pracoval jsem tedy do tří hodin odpoledne, a poté měl čas začínat od 16. hodiny v druhé práci dole ve městě.

I ve druhé práci, luxusním bistru, se nám moc líbilo. Byli jsme tam s přítelkyní jediní Češi a v počtu jen asi 4 J1 studentů ze zahraničí, zbytek byli Američané. Narazili jsme zrovna na dobu, kdy se bistro zcela nově otevíralo a my byli přítomni hned takovému zaváděcímu režimu, kdy hosté ještě za jídlo neplatili, byli sem zváni, aby si bistro udělalo jméno. To se celkem dařilo a za celé léto jsme zde zažili nespočet akcí pro členy klubů, kdy hrála živá kapela, všude spousta jídla a hosté se zkrátka bavili.

CESTOVÁNÍ V PRŮBĚHU PRÁCE

V průběhu práce jsme opět výletovali. Nejprve to byly solné pláně Boneville, kde se točili třeba Piráti z Karibiku. Bohužel, kvůli přítomnosti vody ten den nebylo možné vjet autem na povrch a zkusit si maximální rychlost. I tak jsme se po pláních alespoň prošli a přišli si jak v nebi. Odtud už to bylo kousek do státu Nevada a nechyběla návštěva casinového města Wendover. Pak zpět přes hranice do Utahu, kde jsme v Salt Lake navštívili dům inspirovaný filmem Up! a dříve ten den ještě školu z filmů High School Musical. (vše je vidět na videu na konci článku)

Další výlet byl o něco vzdálenější, stále však ve státě Utah, a to národní park Zion. Mnozí nám jej doporučovali a my se rozhodli ověřit si chválu na vlastní oči. Nelitovali jsme. Vylezli jsme si populární Angels Landing a prošli The Narrows. Počasí bylo horoucí, stan jsme v kempu stavěli v noci pouze za svitu baterek, ale snídaně byla skvělá. Takový výběr nemají v leckterém hotelu. Ke konci prací jsme stihli ještě jednodenní výlet do horkých přírodních jezírek. Ten byl ozvláštněn dlouhou procházkou, kdy nám přes cestu párkrát přelezl had.

Park City je nádherné a před odletem na cestování jsme si na místní Shoe Tree (strom s botami) uvázali naše boty, ve kterých jsme celé léto pracovali. Snad se sem někdy vrátíme a naše boty tu ještě najdeme😊.

CESTOVÁNÍ PO PRÁCI

V průběhu léta jsme vyřizovali plány na zářijové cestování. Ovšem tentokrát to mělo být jiné. My totiž pozvali naše rodiny, aby za námi přiletěly. Proto jsem rezervoval auta pro 7 lidí se 4 kufry, velké pokoje v různých ubytováních, mnoho letenek a v neposlední řadě bylo potřeba zajistit všem povolení ESTA a doufat, že jim budou schválena. Aby všichni vůbec byli na území USA vpuštěni. Než však rodiče a sourozenci měli dorazit, mě a přítelkyni čekaly 2 lokace.

MIAMI

Slunné a barevné Miami. Tam se nám líbilo moc. Kromě koupání v oceánu jsme byli svědky opravdu nevyzpytatelného počasí. Vždyť to bylo pouze pár dní po skončení řádění hurikánu Dorian. Již od počátku 21. století, kdy jsem hrál počítačovou hru GTA Vice City, jsem si moc přál Miami navštívit. A to Vice City jsem tu opravdu poznával. Procházku po pláži nám zkazil příval deště a uragánu. Promočení jsme doběhli na hotel. Další den měl být jiný. Měli jsme si jej totiž užít za volantem bílého Porsche Boxster (protože Mustanga si tam půjčuje každý).

Před případnou nepřízní počasí nás chránila zatahovací střecha. Až na krátkou přeháňku se však den vyvedl. Dojeli jsme až k majáku na Cape Florida. Tam také hezky foukalo. Při pokusu natrhnout zadek vytuněnému Mercedesu rychlým startem na semaforech jsem byl potupen a skončil druhý. Měl v tom zřejmě slušný motor. Co nejvíce stálo za to, byl večerní průjezd osvětleným Ocean Drive se staženou střechou. To zkrátka nemělo chybu. Při vrácení auta jsem si vzpomněl, že jsem v něm nechal GoPro, majitel mi ho ochotně přinesl.

Poslední den jsme si přivstali na východ slunce, který byl prostě úžasný. I na videu vypadá neskutečně. Po procházce po pláži jsme se vydali na vydatnou snídani do blízkého stylového bistra a posléze se připravovali na odlet z Miami na opěvované…

BAHAMY

Tedy spíše do hlavního města Baham, což je Nassau. Při odletu z Miami jsme si prohlíželi město z výšky a po pár minutách už nás čekal výhled na nejprůzračnější vody, které jsem kdy viděl. Po přistání v Nassau nás přivítala kapela a nějaký šaman a pak už si nás odchytil sjednaný odvoz, který nás přepravil do centra města přímo k našemu ubytování. Nassau bylo zajímavé v tom, že nám svou chudinskou stránkou připomínalo třeba Egypt. Sem tam to zavánělo, odpadky, volně pobíhající psi, ne moc dobrý mekáč… Bylo to však velmi poučné. Byli jsme svědky obřích turistických lodí, které zde na pár hodin vysadí pasažéry, co tu obdivují historii města. My tu byli celou dobu a stačili tak vstřebat jak chudinskou část ostrova, tak turistická lákadla v podobě luxusních hotelů Atlantis a Baha Mar.

Na Bahamy se jezdí relaxovat a koupat. To však čekejte spíše na jednotlivých menších ostrůvcích, nikoliv na hlavním ostrově New Providence. Takže když jsme se chtěli koupat, nastoupili jsme do mikrobusu a vyrazili alespoň na Cable Beach, která patří k těm lepším plážím na ostrově. Nejprve bylo dosti zamračeno, ovšem pak se to vybralo a nakonec jsme si ten relax opravdu užili. Voda byla příjemně teplá. Na celém ostrově byl neustále vlhký vzduch a vedro, člověk se snadno zpotil. Plánujete-li do Nassau cestu, doporučujeme zajít do Gyro Grill, tam jsme si opravdu pochutnali!

Poslední den jsme si ještě prošli světoznámé barevné domečky poblíž Atlantisu a pak se nechali zpátky odvézt na letiště. Přelétli jsme zpět na Floridu, přestup byl ve městě Fort Lauderdale. Odtud vedl náš poslední let ve dvou do města hříchu, kde jsme se měli následující den sejít se svými nejbližšími.

LAS VEGAS. A JE NÁS 7

Do Las Vegas jsme přilétli na noc. Akorát nám zbyl čas na check-in v typickém nejlevnějším americkém motelu a hurá na kutě. V průběhu noci jsem dostal zprávu, že rodiny přestoupili ve Frankfurtu v pořádku a již sedí v letadle směr Las Vegas. Ještě jsem jejich letadlo zkontroloval na mapě přes aplikaci FlightRadar24. Dopoledne jsme se tedy s přítelkyní odhlásili z motelu a vydali se do hotelu NoMad, který zaujímá nejvyšší patra hotelu Park MGM. Dali jsme si alespoň kufry na pokoje. Takový luxus jsme měli obývat první noc pohromadě. Na letišti jsme se následně konečně sešli se svými nejbližšími, se kterými jsme se setkali po více jak 3,5 měsících.

Všichni ihned okusili žhavé pouštní slunce, to když jsme čekali na autobus. V hotelu jsme se rozkoukali a všichni si zašli do bazénu s perfektním výhledem na okolní vysoké hotely. Rodiny byly po tom cestování a zejména po časovém posunu 8 hodin ospalé, přesto nebyl čas ztrácet čas. Večer jsme vyrazili do města a všichni se aspoň trochu vzbudili na rozjasněné Freemont Street Experience. Nechyběla návštěva fontány Bellagio a nějaké to kasino. Pak vzhůru na kutě, protože ráno nás čekal přesun do dalšího hotelu a výlet do Grand Canyonu.

GRAND CANYON

Po přesunu věcí do hotelu Excalibur jsme se přepravili do autopůjčovny. Byl čas půjčit první velké auto. Vybrali jsme si Toyotu a všech 7 nás odjelo z Vegas na první zastávku, což byla přehrada Hoover Dam. Moc nefoukalo, proto se mi povedlo lít vodu z lahve kolmo vzhůru pouze pár vteřin. Ale šlo to. Pak jsme pokračovali pár dalších hodin, než jsme se dostali do národního parku Grand Canyon. Již bylo pozdní odpoledne, proto nás na jedné z asi 3 vyhlídek čekal krásný západ slunce. Když jsme poprvé uviděli Grand Canyon, bylo to neuvěřitelné. Ještě daleko větší, než jsme si představovali.

Loni jsme nejblíže byli při návštěvě Horse Shoe Bendu a Antelope Canyonu. Jsem rád, že tentokrát jsme se pro Grand Canyon rozhodli. Nějaký zahraniční pár tam vykřikoval, když jim veverka chtěla ujíst kousek jídla.🐿 My jsme zase začali vykřikovat na ně, aby tak nebláznili. No… neposlechli nás. Alespoň bylo nějaké pozdvižení. Čas nás tlačil a my se již značně unaveni vystřídali několikrát za volantem na cestě zpět do Vegas. Po navrácení auta jsme se ubytovali v Excaliburu, prohlédli si z oken stylové věžičky zámku…. ehm hotelu a zalehli.

LAS VEGAS, DEN POSLEDNÍ

Poslední celý den ve městě hříchu jsme začali u bazénu s pěkným výhledem na pyramidu Luxoru a kopii Empire State Buildingu hotelu New York New York. Bylo v plánu si znovu projít Strip. Zamířili jsme do našeho milovaného hotelu Mandalay Bay, kde jsme rok předtím strávili skvělé 3 dny. Protočili jsme nějaké peníze v kasinu a vydali se k ceduli Las Vegas. Po vystání dlouhé fronty se na nás konečně dostala řada a my se dočkali pěkné společné fotky.

Nemohli jsme vynechat Benátky hotelu Venetian a vnitřní napodobeninu města.  Prošli jsme si okolí a pak se vydali předat taťkovi přítelkyně a mému bráchovi vstupenky na horskou dráhu, která se line kolem věží hotelu New York New York. Jízda prý byla parádní. Pak se začalo stmívat, takže byl čas půjčit další auto – sedmimístný Dodge, a vydat se s ním přímo na poslední atrakci, tu nejvyšší. Tentokrát na věži Stratosphere foukalo tak, že jsme byli nuceni zakoupené vstupenky na atrakce vrátit a mohli si pouze prohlížet osvětlené Vegas. Škoda, chtěl jsem si moc zkusit atrakci Insanity. Dojeli jsme k blízkému AirBnb a šli na kutě.

CESTA DO LOS ANGELES

Na cestu do LA jsme se nevyspali moc, ale stačilo to. Čekal nás dlouhý přejezd, který jsme si již po několika kilometrech za Vegas zpestřili zajímavým útvarem Seven Magic Mountains. Ještě předtím jsme doplnili zásoby v místním Walmartu. Pak před námi bylo několik dlouhých hodin. Krajina se měnila pouze lehce, většinu silnice lemovaly dlouhé pláně. Pomalu jsme přijížděli do aglomerace Los Angeles a bylo načase stočit jízdu od pláže Santa Monica k části Arleta na severu LA. Zde se nachází slavný dům z filmu Návrat do budoucnosti. Zastavili jsme poblíž, vystoupili a šli to místo řádně obhlédnout. Ze sousedního domu vyšla paní, Angličanka, podala nám papír s ofocenými fotografiemi z natáčení a řekla, že už jsme tu šestí turisté, kteří sem dnes přijeli. Po vyfocení a natočení jsme směřovali k finální destinaci, pláži Santa Monica.

LOS ANGELES

LA bylo opět krásné, zaplněné spoustou lidí a s uvolněnou atmosférou. Vedli jsme naše nejbližší po molu a užívali si sluníčka. Nějaký hudebník hrál opravdu zajímavě znějící skladbu přímo na molu. V plánu bylo dojít až na Venice Beach, a tak jsme také udělali. Kolem cesty je bohužel nepěkný pohled na spoustu bezdomovců, ale to k LA patří. Poté jsme autem zamířili projet si Rodeo Drive a Beverly Hills a pak už směr hotel. Tentokrát jsme měli jeden opravdu velký pokoj. Blížil se čas na vrácení auta. Tak jsme věci nechali na hotelu, odjeli k letišti a tam auto vrátili. Bez něj jsme byli odkázáni na městskou hromadnou dopravu. Stmívalo se a naše nejkratší cesta k hotelu vedla přes nebezpečnou čtvrť. Co se stalo, nás překvapilo.

Přijela policejní hlídka. Ta nám oznámila, že se nacházíme v nebezpečné čtvrti a ať zbytečně neukazujeme telefony a držíme se pohromadě. Řekli jsme, že tu musíme počkat pár minut na autobus. Pak policisté nastoupili do auta a z dálky nás pozorovali. Když autobus přijel, mávli jsme na znamení díku, oni také mávli a odjeli. Byli to sice mladíci, ale věřím, že i tak z nich mají místní respekt. Noc byla ještě mladá, takže naše kroky z hotelu směřovaly k blízkému chodníku slávy. Došli jsme až k čínskému divadlu a cestou stále koukali pod nohy, abychom nepřehlédli zajímavou hvězdu.

Druhý den v obrovském LA jsme začali výstupem k ceduli Hollywood. Šli jsme stejnou cestu co loni. Bylo vedro, ale cíl cesty stál za to. V plánu bylo dále navštívit místa v centru, která bychom si rádi odbyli a poslední den pak měli čas na pláž. Proto jsme se dopravili na okraj Beverly Hills a vyfotili se na silnici obrostlé palmami, dále jsme zamířili na Rodeo Drive s další pobočkou hotelu, pro který jsme v Utahu celé léto pracovali. Zašli jsme i do hotelu Four Seasons z Pretty Woman a zahlédli i kolem projíždějící DeLorean s poznávací značkou TIM3LSS. Blížil se večer a plán byl jasný, na západ slunce musíme všechny vzít na nádhernou observatoř Griffith. A koupit si k tomu drink Arizona.

Vyjeli jsme s větším předstihem, abychom stihli projít si Griffith ještě za světla. Lidé se kupili, všude mraky aut. Observatoř byla ještě osvícena sluncem a my si užívali, že již nemusíme spěchat. Prošli jsme si ji dokola, kde na jižní straně je krásný výhled na mrakodrapy v části Downtown. Pak zbývalo najít hezká místa v horní části observatoře a společně se všemi dalšími jsme pozorovali západ slunce. Město před námi se začalo rychle osvětlovat. Vystáli jsme i frontu a prohlédli si v dalekohledu Saturn i s prstencem. Fronta na cestu dolů byla pořádná a dole pod kopcem jsme viděli sirény. Nakonec jsme cestu dolu přeplněným autobusem přetrpěli. Já si ji krátil přehráváním dosud nahraných videí z GoPra (které můžete vidět ve videu na konci článku).

Poslední den nás metro dovezlo k pláži Santa Monica a my měli čas si tam užít zbytek pobytu v LA. Já mezitím na internetu zjišťoval vše potřebné na následující přesuny do posledních dvou měst. Vlny v oceánu byly velké, na koupání to tam není. Z pláže naše kroky vedly na zastávku, odkud nás autobus dopravil do klidné čtvrti. Tam bylo na poslední noc zamluveno AirBnb. Původně jsme měli večer půjčit auto a hned vyrazit do San Francisca, ale shodli jsme se, že pár hodin spánku v postelích nebude na škodu. Z ubytování mě, taťku a bráchu vzal Uber do půjčovny a my se zpět na ubytování vraceli v krásném Chevroletu Suburban. Konečně jsme dostali toto auto.

NOČNÍ PARKING

Parkování u ubytování byla kapitola sama pro sebe, protože s vědomím, že za pár hodin vyjíždíme jsme zaparkovali poblíž výjezdu, aby nás někdo nemohl blokovat. Z okna z druhého patra našeho bytu jsem zahlédl, jak před nás zajel nějaký náklaďák. Já na poslední chvíli stihl seběhnout dvoje schody a odchytit majitele, abychom si pozici aut prohodili. Kdybych to nestihl, nevím, protože pán měl namířeno do jiné budovy, tudíž bych ho hledal těžko. Proto jsme zaparkovali na úplném kraji a ke sklu jsem přidal cedulku s mým telefonním číslem. Když jsem konečně usnul, zazvonil telefon, ale nikdo se mi neozýval. Po chvíli přišla sms, že by někdo rád zaparkoval, přičemž mu blokujeme vjezd. Hodil jsem na sebe kalhoty a sešel dolů s klíčky. Nějací Asiaté prý také budou vyjíždět brzy, ale náš čas netrumfli. Proto jsem vyjel ven, nechal je zajet více do vjezdu a zajel zpět na kraj. Po zbytek noci už se nikdo neozval.

SAN FRANCISCO

Ještě za tmy jsme opustili naše pěkné AirBnb a vyrazili na další dlouhý přejezd. Většina osazenstva auta spala a zatímco se rozednívalo, já si užíval hbitý provoz dálnice. Původně jsme měli jet přes noc a do San Francisca dorazit někdy okolo sedmé hodiny ranní, ale nakonec nám pozdější příjezd vůbec nevadil. Ještě před 11. hodinou jsme všechny přesvědčili o opravdu hodně strmých sanfranciských kopcích, když jsme hledali místo k zaparkování poblíž parku Dolores. Tam jsme loni dostali pokutu za nestočení kol k obrubníku, tentokrát jsme byli poučeni a zaparkovali vzorně.

První pěkný výhled na město jen podpořilo krásné počasí. Za celý den se neobjevila ani tak populární místní mlha. Po lahodné tortile v Dolores Park Cafe (doporučujeme) byl čas popojet o kousek dál na domky Painted Ladies známé z filmů. Tam nastala asi nejzajímavější situace za dobu našeho cestování, kdy nechybělo málo a byli bychom okradeni ve velkém. V San Franciscu je to prý na denním pořádku, každopádně nás to zarazilo. Stačila chvilka, vzdálili jsme se všichni od auta a hned se k němu přiblížilo několik aut, která stála opodál a vyčkávala. Kdyby nás předtím jedna žena nevarovala, nikdo z nás by u auta nezůstal hlídat a my bychom nejspíše přišli o kufry a museli řešit rozbitá skla Suburbanu. Nic se však naštěstí nestalo, auta se vzdálila, když jsme nastupovali. Po prohlédnutí domků následoval ještě dům z filmu Táta v sukni a pak již hurá přes Golden Gate na další vyhlídku.

Vjezd na vyhlídku byl ze strany našeho příjezdu zavřený, proto jsme byli nuceni zaparkovat dole a na vyhlídku Battery Spencer si vyšlápnout kopec. Tentokrát se nám pohled na most naskytl již brzy odpoledne, proto byl most krásně osvětlen a nefoukalo. S bratrem jsem prošel i menší pevnost chránící most, jejíž přítomnosti jsem si tu předtím nevšiml. Počasí se skutečně mimořádně vyvedlo. Zpátky do města, zaparkovat v parkovacím domě a skrze Chinatown směr Pier 39. Čínskou čtvrtí se linuly různé pachy a při pohledu na nabízené zboží nebylo divu. Na mole 39 to žilo, lachtani vesele chrochtali, mlátili jeden druhého ploutvemi a sem tam nějaký z nich žuchnul zpět do vody. Slunce se blížilo k pevnině, paprsky ještě dopadaly na vězení Alcatraz. Po zhlédnutí kouzelnické show jsme se vydali zpět pro auto.

Po malém nákupu v řetězci Target jsem nás navigoval na nejlevnější benzinku v okolí a po naplnění nádrže jsme dojeli k terminálu. Po navrácení auta jsme se trochu přioblékli a odbavili se na let do naší poslední destinace, což nemohlo být nic jiného než…

NEW YORK

Konečně! Konečně jsme v New Yorku zažili slunečné dny. To byla hned jiná atmosféra. Z letiště Newark nás na Manhattan přepravil vlak a my vystoupili na Pennsylvania Station poblíž slavného Madison Square Garden. Po předání zavazadel do úschovy byl před námi celý den na prozkoumání Manhattanu na jih od Central Parku. Nemohli jsme vystoupit lépe, po chvilce už jsme vzhlíželi ke špičce mrakodrapu Empire State Building. Plán jsem měl volnější, ale pár zajímavých míst bylo nedaleko, proto jsme přešli k Flatiron Building – známé žehličkovité úzké budově. Odtud naše kroky směřovaly ulicemi plnými mrakodrapů oddychnout do parku Washington Square, známé lokace ze seriálu Přátelé.

Lidí zde bylo opravdu požehnaně. Užívali si sluníčka. No a protože jsme byli v Greenwich Village, kterou jsme rok předtím museli vynechat, tentokrát jsem to nedopustil. Popošli jsme pár bloků a už se tu před námi tyčil dům na křižovatce ulic Bedford a Grove. Lidé se tu fotili, někteří na sobě dokonce měli triko s nápisem Friends. Takže místo navštíveno, splněno. Spodní kavárna The Little Owl však Central Perk příliš nepřipomínala. Ještě bych rád zmínil, že poblíž se právě chystali otevřít další pobočku Two Boots Pizza, která společně s Pandou Express patří mezi klenoty amerického stravování (alespoň pro nás).

Po pár kilometrech jsme došli k nejjižnějšímu místu (alespoň pro tento den), k World Trade Center. Obří památníky 11. září a hned vedle nich se tyčí nejvyšší budova západní polokoule, mrakodrap One World Trade Center. Tentokrát jsme si prošli parkem dál a mohli pozorovat najednou oba památníky společně s novým mrakodrapem. Konečně jsme na tomto místě stáli za pěkného počasí, loni totiž neustále pršelo. Pak jsme si řekli, že pro dnešek jsme toho ušli už opravdu dost a je načase si odpočinout. Vyzvedli jsme kufry a odjeli na sever Manhattanu do Harlemu. Tam jsme měli velmi stylové ubytování v jednom z domků podobnému těm z filmů, u nichž ke dveřím oranžového domu vedou schody z ulice. Opět jsme museli kufry táhnout do patra, ale apartmán stál za to.

Na ráno byla zamluvena plavba na Sochu svobody a Ellis Island. Metrem jsme z Harlemu dojeli až na jižní cíp Manhattanu do Battery Parku a tam se nalodili. Spodní Manhattan jsme měli jako na dlani. Slunečné a teplé počasí nám dělalo radost. Sochu svobody jsme objeli zpředu a pak zakotvili na ostrůvku. Sochu jsme si obešli, pokochali se perfektním výhledem na Manhattan, vyfotili pár lidí, kteří zase na oplátku vyfotili nás a také se podívali do muzea Sochy svobody. Tam se můžete dotknout původní pochodně, tedy nejvyšší části stavby. Ani jsem nevěděl, že na ni šlo dříve vystoupat po točitých schůdcích. V současné době lze nejvýše vylézt do koruny. Vystáli jsme si frontu na přejezd k dalšímu bodu programu, kterým byl Ellis Island.

Dali jsme si rozchod a já se rozhodl najít informace o českých přistěhovalcích. Když jsem je konečně v horní části budovy objevil, bylo to zvláštní. Koukal jsem do vitríny, kde byly listy psané česky, české kroje a oblečení rodiny Kudrnů. Areál Ellis Island je obrovský a člověk by tam mohl strávit klidně celý den. My se však rozhodli užít si skvělý výhled na Manhattan (New Jersey příliš zajímavé není), nalodit se a odjet zpět na pevninu. Prošli jsme si Wall Street, kde jsme v davu lidí málem přehlédli sochu býka. Po nalezení vchodu do metra byl náš další cíl Brooklyn. Moc dobrá svačinka v Pandě a mohlo se vyrazit na most. Na jaký most? No na ten, který přecházíte přibližně hodinu a půl. Rychleji to nejde, když pořád fotíte.

Brooklyn Bridge nabízí úchvatný pohled z brooklynské strany na Manhattan. Kromě spodního cípu s mrakodrapem One World Trade Center totiž vidíte i třeba Empire State Building, Chrysler Building a vedlejší Manhattan Bridge. Holky fotily, já natáčel na GoPro, který mi kvůli lanům mostu v jednu chvíli málem spadl dolu na rušnou silnici mostu. Letos jsem si všiml, že deska zobrazující legendu k mrakodrapům, které můžete z mostu vidět, je zachována původní. Stále ještě zobrazuje původní budovy světového obchodního centra. Na konci procházky po mostě mě opět zaujala budova 8 Spruce Street, která vypadá opravdu zvláštně. Těžko věřit, že ji postavili až v roce 2011.

Začalo se stmívat. My se občerstvili ve fastfoodu a pokračovali k památníkům 11. září. Za budovu nového mrakodrapu několikrát vlétlo letadlo, což byl mrazivý pocit připomínající náraz do původních budov. Naše cesta ale po chvíli pokračovala. New York totiž neusíná se západem slunce, právě naopak. Kolem Katedrály sv. Patrika naše cesta směrovala k Rockefellerovu Centru. Vánoční strom samozřejmě chyběl, místo kluziště se dole odehrávala nějaká akce. No a kam jinam můžete večer jít vychutnat si newyorskou atmosféru lépe než na Times Square. Reklam víc, než je člověk schopen vůbec vnímat a spousta lidí. Jedna Češka nás požádala, abychom ji vyfotili. Místo lze pohodlně obdivovat z červených schodů. Našli jsme si volná místa, sedli si a nechali okolní ruch plynout. Z Times Square bylo v plánu odjet zpět na ubytování, ale autobus měl asi hodinu zpoždění. Je to zvláštní, ubytování bylo sice poměrně daleko na to, abychom k němu došli pěšky, přesto cesta autobusem kvůli masivní dopravě trvá přibližně stejnou dobu. Šlo tedy především o bezpečnost (tím ale nechci říci, že to v autobusu občas nebývá nebezpečné…).

Ráno jsme pěkné ubytování v Harlemu opouštěli již s kufry, jelikož nás čekal poslední den v Americe s nočním odletem domů. Kufry jsme předali opět do úschovny a na oběd jsme si sjeli do pizzerie Two Boots v East Village. Chtěli jsme s přítelkyní všem ukázat, jak vypadá výborná pizza. Nezklamala nás. Třebaže mi ta krevetová přišla tentokrát ještě pikantnější. Oběd byl za námi, ale program teprve před námi. Tím hlavním zbývajícím bodem byl Central Park. Zavzpomínali jsme, kdy se parkem proháněl Myšák Stuart Little ve svém červeném autíčku nebo kde mokrý banditi chytli Kevina. Prošli jsme si známé mostíky z filmů, neméně známou kašnu Bethesda Fountain a poslouchali hudbu pouličních umělců.

Začalo lehce krápat, a to zrovna, když jsme se dostali k místu, kde ve filmu Sám doma krmila holubí žena zvířecí opeřence. Zdokumentování nemohlo chybět a my se již těšili do interiéru blízkého hotelu Plaza. Ocenili jsme, že jsou na turisty opravdu zvyklí a není problém projít dovnitř. Viděli jsme recepci z filmu, místo, kde stál Trump a mohlo se jít dál. Kvůli nepřízni počasí se jako dočasný úkryt jevil nejlepší Apple Store na 5. Avenue. Konečně jsme do něj vešli skrze skleněnou kostku, loni ještě probíhala rekonstrukce. Uvnitř byla opravdu spousta návštěvníků.

No a tím naše americké dobrodružství končí. Vyzvedli jsme kufry, sedli na metro a dojeli postupně až na letiště Johna F. Kennedyho. Odtud let přes Madrid do Prahy.

———

Za léto jsme stihli mnohé, splnili si několik přání a dočkali se nezapomenutelných chvil:

Půjčit si na celý den Porsche a projet se s ním po večerní Ocean Drive v Miami, jako v dobách hraní GTA Vice City?✔️

Nechat dohlížet losangelské policisty na naší skupinku během čekání na bus v nebezpečné čtvrti v LA?✔️

Plazit se trním do kopce s cílem podívat se na staré těžařské doly v okolí Park City?✔️

Během 3 nocí ve Vegas se vyspat ve dvou různých hotelech a jednom AirBnb?✔️

Složit stan pro 10 lidí zpět do těsné krabice na 1. pokus?✔️

Projít se řekou v NP Zion s iPhonem a GoPrem v kapse?✔️

Sáhnout si na původní pochodeň Sochy svobody?✔️

Nastoupit na vnitrostátní let dne 11. září?✔️

Málem být okradeni v San Franciscu?✔️

Vykoupat se na Bahamách?✔️

Jen tak krátce… pár zajímavostí

V průběhu léta a práce v USA jsem zároveň hledal práci na plný úvazek v Česku, to bylo zajímavé zpestření. Přítelkyni jsem koupil k narozeninám GoPro, po nějaké době jej musel reklamovat, a tak jsme dostali výměnou jiné. Po příjezdu ze Zionu a vrácení auta mě následující den překvapila zpráva z půjčovny, že auto je odřené. Muselo k tomu dojít až po vrácení auta, kdy stálo v noci na parkovišti před půjčovnou. Doteď se půjčovna neodhodlala poslat všechny dokumenty pojišťovně, tudíž z tohoto hlediska případ nevyřešen. Lákalo mě dozvědět se více o historii města Park City, proto jsem navštívil místní muzeum. Dvě paní u vstupu zaujalo, že student z Česka se zajímá o historii Park City, tak po mně nechtěly vstupné. V Apple Storu v Salt Lake City jsem si vyzvedl nový MacBook Pro.

Takhle jsme byli krmit jednou za čas bankomat

VIDEO

No a zde již slíbené video. Chtěl jsem to udělat dynamičtější, takže jde spíše o rychlé střihy, délka 3 minuty. Enjoy!

Kdo vše přečetl, díky! Chcete-li zažít něco podobného, neváhejte a pokud můžete, program Work and Travel zkuste.

Označeno tagem , , , , , , , , , ,

One thought on “Work and Travel 2019

  1. […] Bylo to období, které bylo částečně stresující, vyčerpávající, poučné, zajímavé a vlastně i historické. Bez práce jsem se ocitl nikoliv mým přičiněním, ale nebyl čas to brát v potaz. Musel jsem se tomu postavit a za podpory nejbližších se nakonec dostal k práci, kterou jsem rád přijal. Od 1. července tedy zastávám nové místo, které mi jistě přinese další zkušenosti. Před rokem jsem měl cestu k získání práce kratší, poslal jsem daleko méně životopisů. A to jsem vše vyřizoval z USA… […]

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: