anglie | ondrach.com

Dovolená v Londýně byla parádní. Mám spoustu fotek, videí, postřehů a vzpomínek.
Zde je ukázka, kterou jsem již dříve sdílel na sociální sítě.

A teď již nejdelší článek, co jsem kdy na tento blog napsal. Přeji příjemné čtení.

Cesta do UK
Mobil jsem si nabil na 100% a pro jistotu ho vypnul. Cesta autobusem trvala i s přeloděním na trajektu asi 18 hodin. Během cesty jsem několikrát mobil zapnul a díky částečně načetlým Google mapám v aplikaci jsem zjistil, kde se právě nacházíme (v jakém státu). Někdy brzo ráno jsme dojeli do francouzského přístavu Calais. Anglie kontroluje každého, kdo přijíždí do jejich země. Poté proběhlo nalodění na trajekt a opouštěli jsme pevninu. I s vidinou toho, co úžasného mě za pár hodin čeká, jsem se těšil na večer, až v hotelu ulehneme do postelí. Přeci jen jsem se v autobuse alespoň trochu vyspal a ráno se cítil poměrně odpočatě.
Po připlutí do Doveru bylo zajímavé sledovat, jak se autobus přesunul do levého jízdního pruhu a auta v protisměru byla na pravé straně. Hodinky jsme si posunuli o hodinu zpět. Na mobilu jsem manuálně vybral časové pásmo Londýn, protože automatika mi neustále psala nějaké středoevropské město (asi Berlín). Vycházející slunce ozařovalo světlé stěny doverských útesů, kolem létali rackové a my byli konečně na britských ostrovech.

Greenwich
Mířili jsme směrem k observatoři Greenwich na kraji Londýna. Autobus konečně zastavil a já se mohl poprvé nadýchat anglického vzduchu. Kolem projížděli double-deckery a londýnské taxíky. Při cestě k nultému poledníku jsme taxíků potkali opravdu hodně. Nebyly jen černé, viděl jsem i jeden stříbrný a jeden polepený reklamou Vodafonu. Konečně jsem mohl využít aplikaci London Travel Guide od Ulmonu. Geolokace fungovala bez problému. Na Greenwichi se nám naskytl krásný výhled na pár zajímavostí Londýna.

Konečně jsem poprvé naživo viděl „okurku“ (Swiss Re Tower). Dále vyčnívala O2 Arena (mylně jsem se domníval, že jde o olympijský stadion), lanovka přes Temži a několik mrakodrapů.
Sešli jsme dolů, cestou nám průvodkyně povídala o okolních budovách a zajímavostech. U repliky lodě Cutty Sark jsme dostali volno. V dálce bylo možné spatřit obrovský mrakodrap The Shard. Z mapy v mobilu jsem viděl, že nejsme poblíž žádné mé zajímavosti, rozhodli jsme se projít tunelem pod Temží.

Tunel byl dost dlouhý a nebylo tam moc čisto. Lavičky na nábřeží Temže vybízely k odpočinku. Po návratu zpět na druhý břeh jsme si prošli ulice, zašli nakoupit a prošli si námořní muzeum. Kolem byla spousta školáků. Nechápu, proč už neměli prázdniny. V katedrále jsme obdivovali stropní výzdobu a asi jsme ji obdivovali tak moc, že se místní pracovnice rozhodla nám o tom něco málo říci.

Plavba po Temži
Před námi byla cesta lodí do centra Londýna. Na tuhle část jsem se moc těšil. S japonskou výpravou jsme seděli na přídi lodi, což slibovalo skvělé fotky a videa. Navíc začalo svítit sluníčko. Kolem Temže byly zajímavé budovy, kde ceny za nájem musí být značné. Pomalu jsme se blížili k Tower Bridge a já nahlédl do mapové aplikace na mobilu. „Tak snad si tu hlavu neukroutím“, protože bylo vidět, že budeme projíždět místy, kde se to mými zakreslenými body jen hemží. Jako první se na pravé straně zjevila budova ze seriálu IT Crowd. Pak nás ohromil Tower Bridge a v pozadí The Shard.

Foťáky cvakaly, ale já nefotil. Rozhodl jsem se, že průjezd pod Tower Bridge natočím (viz. video). První lokace z Harryho Pottera – pluli jsme vedle křižníku HMS Belfast. Blížili jsme se ke galerii Tate, což znamenalo, že před námi je druhá lokace z HP – můj milovaný Millenium Bridge. Je tak tenký, že nebyl pořádně vidět. Bál jsem se, že tomu tak bude i na videu, ale tam je vidět krásně. V dálce se tyčil London Eye. Projeli jsme zatáčku a objevil se i Big Ben.

London Eye se mi zdálo skutečně obrovské, i když má „jen“ 135 metrů. U Big Benu naše úžasná projížďka bohužel končila a my vystoupili na vodním nástupišti.

Cesta na The EDF Energy London Eye
Nyní nás čekala návštěva The EDF Energy London Eye. Teď jsme se však nacházeli poblíž Big Benu, měli jsme ho přes silnici. Nemohl jsem uvěřit, že ho konečně vidím na vlastní oči.

Přešli jsme od Big Benu přes Westminster Bridge. A odtud směr London Eye. Tolik lidí jsem snad na ulici ještě nezažil. Bylo nutné se skoro prodírat vpřed. Ohromilo mě, že zde bylo pár běžců, kteří si tímto místem naplánovali trasu. Pod kolem jsem se podíval nahoru a konečně pochopil, jak je konstrukce sestavená. Na fotkách mě vždy udivovalo, odkud to fotograf fotil, že to kolo je tak nahnuté.

Při čekání na lístky jsme si prohlíželi frontu, kterou budeme muset vystát. Naštěstí se opravdu pohybovala docela rychle. Jak byla zamotaná do tvaru hada, připomínala mi fronty před Apple Story v den zahájení prodeje. Bolely mě nohy, doufal jsem, že si v „kapsli“ sednu.

The EDF Energy London Eye
Po kontrole batohů (o tom později) jsme za pomalého otáčení kola vstoupili společně s dalšími x lidmi dovnitř jedné kapsle.

Ta před námi byla prázdná (?). Lidi si zabrali lavičku, ale mě se ani sedět nechtělo. Začal jsem fotit, aby mi nic neuniklo. U oken (to je trochu divné, v podstatě celá kapsle byla okno) byly nějaké obrazovky, které měly zobrazovat, co je ve výhledu vidět. Byly to tablety Samsung Galaxy Tab 10.1 (fuj), ale stejně jsem to nepoužil, to jsem radši použil směrovou geolokaci na mobilu.

Bylo úžasné pozorovat dole tu frontu. Otočit jsme se měli za cca 30 minut, ale měli jsme štěstí na poměrně časté zastávky, tak to trvalo o něco déle. Výhled byl úžasný. Když jsme byly v nejvyšším bodě, byla to docela výška.

Konečně jsme se otočili na druhou stranu a bylo možné fotit Big Ben. Na chvíli jsem si taky sednul. Na konci byl velký fotoaparát, který nás vyfotil a fotku bylo možné koupit. To však nebylo vše, v ceně vstupenky byla i 4D projekce v blízké budově. Vzali jsme si 3D brýle a přešli k části, která byla celá zelená (nabarvená, žádné plátno). Zde jsme si sedli, oni nás vyfotili a na pozadí dali London Eye. Zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdybych měl zelené triko (levitující hlava a nohy 🙂 ). Fotka byla opět k zakoupení. Projekce se odehrávala v malém sále, kde se stálo. Film je možné najít na YouTube někým tajně natočený, ale v reálu ve 3D+4D efekty je to prostě bomba! Úžasný 4 minutový zážitek! Ještě jsme se vyfotili u figurín Davida Beckhama a Kate Winslet a šli posedět do parku.

Whitehall, Trafalgar Square
Přes Westminster Bridge jsme zpátky přešli k Big Benu. Odtud směřovaly naše kroky až na Trafalgar Square. Cestou jsme si z dálky prohlédli Downing Street, známou to filmovou lokaci a sídlo britského premiéra. Dále kolem budovy, na jejíž střeše stál Daniel Craig ve filmu Skyfall a v její zadní části byl vchod na Ministerstvo kouzel v HP. Na Trafalgar Square bylo (opět) mnoho lidí.

Další rozchod. Nakoukli jsme do Národní galerie. Zde se v jednom ze sálů také točil Skyfall. Ale zajímavé to tam moc nebylo. Bylo jasné, kam se půjde dál. Poblíž byla lokace s vchodem na Ministerstvo kouzel a nyní byl čas to tam jít obhlédnout. Ouha, když jsme tam došli, neodpovídalo to obrázkům. Jen jedna ulice ze dvou byla překlenutá „mostem“. A nebylo zde to vykousnutí, kde stála telefonní budka. Podle budov v pozadí jsem však byl správně. Alespoň jsem však poznal garážová vrata, kam Harry, Ron a Hermiona odtáhli omráčené pracovníky ministerstva v Relikvii smrti. No, byl jsem zmaten, a tak jsme se vydali dále bez focení. Avšak nedalo mi to a přeci jen jsem se otočil a vyfotil to.

Ještě, že tak, protože po příjezdu jsem našel foto z natáčení, focené ze stejného místa. Druhý most byl kulisa, která zároveň spodním sloupem vytvářela ten potřebný roh pro budku! Hajzlíci, ty mi teda dali!

Celý ještě pomatený jsem se vydal s ostatními znovu směr London Eye, kde měl být sraz k nástupu do autobusu. Cestou jsme si vzali zdarma londýnské noviny, ke kterým byla navíc sušenka a ty noviny měly 72 stránek (!) (to by se v ČR nestalo). Navíc je na nich napsáno: READ BY 1.69 MILLION LONDONERS EVERY DAY, tomu říkám denní náklad!

Cestou na ubytování
Konečně nás čekala cesta do hotelu. Cestou jsem viděl spoustu běhajících lidí nebo jedoucích na kole. Míjeli jsme další HP lokaci – most, kde se Záchranný autobus vmáčkl mezi 2 double-deckery.

Už to vypadalo, že přes něj pojedeme, ale nestalo se. Pak jsem si všiml další filmové lokace – sídlo MI6 z filmu Skyfall a most, na kterém Judi Dench vystoupila z auta a viděla výbuch budovy. I ve skutečnosti je to sídlo britské tajné služby!

Když jsme dorazili do hotelu poblíž letiště Heathrow, vděčně jsme ulehli do postelí, abychom byli fit na zítřejší putování. Ještě předtím jsem si však dobil iPhone opět na 100% (zbývalo ještě asi 40%). Na druhý den jsem se hodně těšil, protože bylo v plánu navštívit Covent Garden a muzeum Madame Tussauds. Podaří se mi dostat do Apple Storu?

Windsor
Po vynikající snídani jsme nasedli do autobusu a jeli na zámek Windsor. Po delším čekání na kontrolu jsme se konečně dostali do areálu zámku.

Procházeli jsme to tam a pak se vydali na výměnu stráží. Čekal jsem, že to bude jednoduchý proces trvající tak maximálně 5 minut, ale ono to bylo mnohem slavnostnější. Nastoupila skupina stráží, pak přišla další a ta hrála na hudební nástroje. Kolem mě bylo najednou plno lidí. Tolik foťáků, mobilů a kamer jsem pohromadě asi ještě neviděl. Na následujícím snímku je vlevo paní a vpravo pán, oba mají iPad mini.

Pak odcházeli společně, asi manželé. Nad hlavami neustále létali letadla. Přistávali na blízké letiště Heathrow. Katedrála za námi vypadala jako část bradavického hradu. A uvnitř se nacházela chodba, která byla také jako z interiéru Bradavic. Fotit se tam asi nesmělo, tak je snímek pořízen tajně.

Madame Tussauds
Vrátili jsme se zpět do centra Londýna a zastavili přímo u muzea. Kratší fronta, ale čekání docela dlouhé. Překvapilo mě, že nekontrolovali lístky (je to paradoxně nejdražší atrakce – 30£/dospělý). Najednou jsme se ocitli v první místnosti a začali hledat známé osobnosti, u kterých bychom se vyfotili. Některé figuríny byly méně podařené, než jiné. Fronty na foto zde nebyly až zase tak velké, ale člověk se musel trochu cpát dopředu. Mé nejoblíbenější figuríny, u kterých jsem se prostě musel vyfotit: Colin Firth, Emma Watson, Johnny Depp, Bruce Willis, Daniel Craig a Usain Bolt.

Poté zde byla „strašidelná“ část s živými herci. Vtipné bylo, jak skupinka černochů za mnou byla úplně vyděšená a pořád křičeli 🙂 Úžasná část prohlídky byla The Spirit od London. Sedli jsme do samojezdících taxíků a ty nás provezli dějinami Londýna – úžasné! No a potom zbývalo jen 4D kino Marvel Super Heroes. Dost pohodlné sedačky a nejlepší 4D, co jsem zažil (zatím jen 2). I ten moderátor při čekání na promítání docela pobavil. Po promítání jsme se prodírali davem v obchodě (při odchodu musíte povinně projít obchodem – chytré) a spěchali do muzea Sherlocka Holmese.

Tam však byla fronta, takže jsme navštívili alespoň vedlejší obchod se suvenýry.

Buckinghamský palác
Sídlo královny Anglie nebylo moc zajímavé, ale určitě byla nutnost ho vidět. Dovnitř se nesmí, proto všichni stojí za bránou a fotí odtud. Bohužel, fotilo se přímo proti slunci, takže na snímcích je sluneční záře.

Zajímavější bylo fotit protější Victoria Memorial.

Piccadilly Circus, Soho, Chinatown
Z Trafalgarského náměstí jsme si udělali vycházku na Piccadilly Circus. Náměstí je poměrně malé, ale byla zde spousta lidí. Na zemi jsem našel 1 penci (asi 30 českých halířů). Samozřejmě mě upoutaly reklamy. Mít zde reklamu je prý hodně drahé a podle toho to i vypadalo. Byly zde reklamy firem, které jsou natolik úspěšné, že ani reklamu nepotřebují (Samsung, McDonald´s, Coca Cola, TDK a Hyundai), jen Apple bohužel chyběl.

Jednou z postranních ulic jsme se dostali do zábavní části Soho a pokračovali dále k Čínské čtvrti. Všude samá bistra a červená barva. Čínská čtvrť se zdála krátká, ale asi jsme ji neprošli celou. Blížili jsme se k tržnici Covent Garden a já neustále koukal do mapové aplikace. Blížili jsme se totiž k místu, kudy prolétli Smrtijedi do Příčné ulice na začátku filmu Harry Potter a Princ dvojí krve. Poprvé jsem zapochyboval, zda jsem puntík do mapy označil na správné místo, protože ulice se mi nějak povědomá nezdála. Dále jsme pokračovali hned tou vedlejší ulicí a já se, stejně jako u lokace s telefonní budkou, rozhodl otočit a vyfotit místo z dálky.

Nebýt té velké bílé dodávky, byla by vidět mezera z filmu, která tam doopravdy je. Podle Google Street View však nevede nikam jinam, než do volného prostoru mezi domy. Pokračovali jsme kolem divadla, kde v jedné hře hraje Daniel Radcliffe, a konečně dorazili na Covent Garden.

Covent Garden, Apple Store
Ocitli jsme se uprostřed rušného Covent Garden. Vystupují zde různí umělci, kteří dokonce musí podstoupit konkurz, aby zde mohli vystupovat. Mě však zajímalo, co se nachází v podloubí kousek dál. Bohužel, nedostali jsme moc volného času, takže bylo jasné, že víc toho nestihneme. Konečně jsem na vlastní oči spatřil Apple Store Covent Garden.

Z venku z něho není moc poznat, že to je Apple Store. Loga jsou jen na nenápadných černých vývěskách. Vpadl jsem dovnitř a vlastně nevěděl, co dělat. Obdivoval jsem mohutné skleněné schodiště, vzal pár letáčků, připojil se na wifi a checknul na Foursquare. Měl jsem na paměti slib, že vyfotím můj blog spuštěný na iMacu, tak tady je.

Již jsem ho i dával na Twitter. Opravdu je zde u každého produktu iPad, který slouží jen jako informační příručka (jak elegantní a drahé). Zaměstnanci mají leštidla a hadříky a produkty čistí, aby je zbavili nechtěných otisků. Po rozkoukání jsme navštívili další patro. Zde se nacházel mj. i Genius Bar. Pak ještě jedno patro, kde se to hemží sluchátky Beats a dalším příslušenstvím. Architektura AS Covent Garden je úžasná. Krásná prosklená střecha, cihlové oblouky apod.

Popravdě jsem si ani moc nevšímal produktů, jako obchodu samotného. Jen jsem si na MacBooku pročetl novinky na Seznamu a pak si zkusil bílý iPhone 5 (ne ten můj). Velikost obchodu se s českými APR prodejnami vůbec nedá srovnávat, jsou oproti němu prťávé jako kumbál na smetáky. Krátké video z Apple Storu najdete v ukázce na začátku článku.

Odjezd na ubytování
S tržnicí Covent Garden jsme se museli rozloučit a jít na nábřeží, kde čekal autobus. Cestou jsem si musel vyfotit taxík s reklamou na The making of Harry Potter.

Projeli jsme kolem Big Benu a rychle na ubytování. Ještě něco málo nakoupit a naposledy se pořádně vyspat v posteli. Před námi byl bohužel poslední den a pak dlouhá cesta zpátky do ČR. Na následující den jsem se těšil kvůli plánovanému přechodu přes Millenium Bridge a (snad) návštěvě nádraží Kings Cross.

Katedrála sv. Pavla, Florin Court, Millenium Bridge
Poslední den začal snídaní, sbalením věcí a rozloučením se s hotelem. Přes centrum Londýna jsme se dostali až ke katedrále sv. Pavla. Jeli jsme kolem čtvrtě Kensington, což je mimochodem nejdražší čtvrť světa (pěkný baráčky). U katedrály sv. Pavla jsme vystoupili.

Neměli jsme prohlídku, takže bylo volno. Mapová aplikace London od Ulmonu nás dovedla k blízkému domu Florin Court, který v seriálu Hercule Poirot ztvárňuje sídlo Whitehaven Mansions. Zajímavá budova. Zbytek volna jsme se rozhodli strávit na nábřeží pod Millenium Bridge. Bylo krásně, fotil jsem jeden snímek za druhým.

Naproti byla galerie Tate, vedle mrakodrap The Shard a v dálce Tower Bridge. Čas ubíhal a my se museli vrátit ke katedrále. Cestou jsme ještě navštívili zajímavě tvarované infocentrum.

Přechod Millenium Bridge, Southwark Cathedral, The Shard, Tower
Konečně jsme se museli dostat na druhý břeh, a tedy přejít Millenium Bridge. Je opravdu uzoučký. Líbila se mi moderní konstrukce, samý kov. Díky tomu však zábradlí dost pálilo.

Východ na druhé straně je zajímavě řešený. Pokračovali jsme kolem Shakespearova divadla The Globe až ke katedrále Southwark. Zde jsme si chvíli odpočinuli a užívali si výhled na blízký mrakodrap The Shard. Když jsme přecházeli London Bridge, byl k nám mrakodrap nejblíže. Na druhém břehu mě zaujal zajímavě tvarovaný mrakodrap, který má být po dokončení vysoký 160 metrů.

Kvůli jeho prohnutí muselo být uzpůsobeno lešení. Před námi se konečně objevila pevnost Tower. Dostali jsme rozchod skoro 6 hodin a já se chtěl rozhodně podívat na Kings Cross.

Metro, Kings Cross
S bratrem jsme se rozhodli jet metrem. Automaty byly nějaké složité, nakonec jsem koupil lístky u okénka. Když jsme vstoupili do nejstaršího komplexu metra na světě, bylo jasné, že to je trochu něco jiného, než třeba v Praze. Bez platného lístku se do/z metra standardně nedostanete, je nutné projít přepážkou. Také vždy jdete jen na jedno nástupiště, kde je jen jedna kolej. Nicméně se mi metro zalíbilo. Je opravdu obrovské, podle mapy jsem napočítal cca 13 tras (v Praze jen 3) a je rozděleno do 9 zón. Vlakové soupravy, kterými jsme jeli my, však nebyly nijak zvlášť moderní. Vystoupili jsme na stanici Kings Cross a když jsme se dostali na povrch, nádražní budova byla před námi.

Nástupiště 9 a 3/4
Po vstupu jsme se okamžitě ocitli u přepážek, za nimiž byla nástupiště 3 a 4. To znamená, že ta cihlová stěna vedle nástupiště 4 je stěna, kde se u jedné klenby natáčel vchod na nástupiště 9 a 3/4. Nečekal jsem, že to nebudeme muset hledat a ocitneme se zde hned po vstupu! Směrem od nástupiště 5 byl výhled na filmovou lokaci trochu lepší.

Přepážky nevyžadovaly lístek, byly otevřené. Měl jsem nutkání projít skrz a dojít až přímo ke klenbě. Pochybuji, že by si nás všimli a vyhodili nás, ale přesto jsme se radši vydali hledat falešnou stěnu se zapůl vnořeným vozíkem. Také jsme nehledali dlouho, po vstupu do moderní části byla již z dálky vidět dlouhá fronta a vpředu vozík s nápisem „Platform 9 3/4“.

Rychle jsme si stoupli do fronty a snažili se vypozorovat, jak focení probíhá. Stáli zde totiž 2 chlápci, kteří to tam řídili. Většinu fronty tvořily náctileté holky, ale např. za námi stál nějaký dospělý chlap. Pomalu jsme se sunuli vpřed, až jsme se konečně dostali na řadu, aby nám půjčili šálu jedné z kolejí. Chlápek měl vždycky radost, když si někdo vzal Zmijozel, ale asi 95% lidí si bralo Nebelvír. Ještě jsem viděl Havraspár, ale nevím o nikom, kdo by si vzal Mrzimor. Také jsme si vzali nebelvírské šály a šli se fotit.

Nejprve nechali prostor pro vyfocení od blízké osoby a potom odpočítali, vy jste vyskočili a oni vás v tom výskoku vyfotili zrcadlovkou.

The Harry Potter Shop
Snímek si bylo možné koupit ve vedlejším Harry Potter Shopu, kam jsme hned po vyfocení vyrazili.

Fotky jsme si nekoupili, ani nevím cenu. Uvnitř je to dost prťavé a drahé. Nádherné kolejní svetry (cena 69£), trika, šály, knihy, hrnky… V zadní části jsme si zkusili hůlky. Konečně jsem si mohl osahat „Hůlku osudu“. Vypadá to tam trochu jako u Olivandera, protože jsou zde poličky se spoustou krabiček s hůlkami. Ve vitrínách jsou takové skvosty, jako přívěšek tří relikvií, Obraceč času, Věštba, medailon Salazara Zmijozela, kouzelnické mince apod.

Hledali jsme něco levného a přitom zajímavého. Koupili jsme čokoládové žabky, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a repliku jízdenky. Zaplatili jsme 17£ a dali nám to do krásné tašky „Platform 9 3/4“. Na zmiňovaný nákup vytvořím samostatný článek, až to ochutnám.

Cesta zpět k Toweru, Tower Bridge
Když jsme se vraceli, fronta na fotku byla stále dost dlouhá. My to však měli za sebou a mohli se vrátit. Ještě jsem se znovu došel podívat a natočit klenby mezi nástupišti 4 a 5 (viz. video na začátku článku). Asi nejlepší HP lokace v Londýně. Jezdícími schody jsme sjeli do metra a jeli ještě více do centra města, podívat se na jeden obchod. No a pak už zpátky k Toweru. V metru byly naštěstí volné sedačky, tak jsme tu dlouhou cestu přečkali vsedě. U Toweru jsme se najedli (KFC, fish and chips a já měl cheeseburger) a pak si šli přejít Tower Bridge.

V dálce byla z mostu vidět budova, která představovala sídlo firmy Reynholm Industries v seriálu IT Crowd.

Na druhé straně byly mrakodrapy v čele s Gherkinem (Swiss Re Tower).

Odjezd do ČR
Chvíli jsme odpočívali u Toweru a čekali na dohodnutý čas srazu. Nastoupili jsme do autobusu a naposledy si prohlíželi londýnské památky. Při opouštění Londýna jsme projeli různé čtvrtě, které vypadaly opravdu nehezky. Večer proběhlo nalodění v Doveru na trajekt.

Po vylodění v Calais jsme se opět zařadili do pravého jízdního pruhu a pokračovali směr Praha. Během jízdy jsme před Prahou potřebovali zjistit odjezdy autobusů do Tábora, tak jsem se s iPhonem připojil přes 3G. Rychlost netu nebyla špatná, ale opravdu to rychle žere baterku.

Dodatky
– Angličani mi přijdou strašně milí. Usuzuji tak z chování těch, se kterými jsem mluvil, či je slyšel mluvit s někým jiným. Ať už dotyčný vypadal sebevíc přísně, bez problému nám pomohl a poradil.
– Trochu mě překvapila bezpečnostní opatření. Při vstupu na London Eye, Windsor a muzeum Madame Tussauds byli kontrolovány naše batohy, na Windsoru bylo dokonce nutné projít bezpečnostním rámem. Při kontrole na London Eye se bezpečnostní kontrola podivovala nad plechovkou nápoje BigShock v mém batohu a ptala se mě, zda je to alkoholický nápoj 🙂
– Z pozorování obyvatel jsem vyvodil, že pokud londýňan zrovna neběhá, tak nejčastěji jede na kole, metrem nebo double-deckerem. I když, aut zde bylo taky dost.
– Počasí bylo parádní, jen na začátku prvního dne bylo pod mrakem. Pak už jen svítilo sluníčko a poslední den bylo i docela horko.
– Shodou okolností jsem promeškal návštěvu dvou londýnských marketů, oba jsou filmovou lokací z HP (Borough Market a Leadenhall Market). Oba jsem promeškal, protože mě zkrátka nenapadlo podívat se do mapy, co zajímavého je poblíž. Času na jejich návštěvu bylo dostatek.
– Předpokládal jsem, že v Londýně s wifi sítěmi nebude problém, že budou všude a nezaheslované. Všude ale rozhodně nebyly (ani v centru) a buď byly zaheslované nebo se nešlo připojit. Připojil jsem se u London Eye a v KFC. U obou sítí vyžadovali zadání mých osobních údajů:

– Jak jsem byl navigován aplikací London? Vše proběhlo bez problémů, mohu ji jen doporučit.

Jen mě poslední den trochu naštvalo, že aplikace dostala update map. To brzo!
– Při prohlížení fotek na iPadu po příjezdu domů (skvělý Fotostream) jsem zjistil, že iPhone 5 fotí panorama skutečně kvalitně. Vyfotil jsem jich jen pár, ale všechny mi připadají naprosto úžasné a profesionální.